Mám dneska nějakou zvláštní náladu. Přemýšlím nad svýma vztaha, bohužel všechny mé vztahy už jsou minulostí a teď bohužel nic neprožívám...A hrozně mi chybí nějaká lidská blízkost opačného pohlaví. Blízských lidí mám dost. Moc si jich vážím za to co pro mě udělali a děkuju jim za to že jim to můžu někdy vracet. (Dneska to slovo budu asi hodně používat, ale) bohužel se spousta věcí změnila tím jak se život vyvíjí. Výdáme se s holkama a klukama o dost míň ale vídámě se a víme, že si pořád můžeme věřit a svěřit se s tím co nás trápí. Měla bych být vlastně šťastná za to jací lidi kolem mě jsou. Místo toho se užírám že mi chybí, ten jediný člověk. Sice jediný, ale za to hodně důležitý. Chybí mi láska za kterou bych se mohla prát a se kterou se radovat.

Na tuhle krásnou depresivní náladu jsem si ještě pustila můj oblíbený film plný tragiky všedních dní...ano, mám na mysli Samotáře...

Tak doufám, že mě tahle nálada zase přejde, ikdyž film už se blíží ke svému konci., a já zase přijdu na to že si mám vážit toho co mám a to Vás kamarádů.....